(Text a foto: Dagmar Humpolíková)
Třepetající se barevná máj vyrostla v pátek 30. dubna v podvečer nad sokolským hřištěm. Aby byla v sobotu ozdobou májové veselice v režii krojovaných stárků, tentokrát pořádajícího ročníku 1992. Odedávna je máj prestiží stárků v celém regionu. Provází ji i patřičná rivalita mezi sousedícími vesnicemi. Nejde jen o soupeření, které určuje výška máje. Mladíci sousedních vesnic se už odedávna snaží svým přespolňákům máj podříznout. Největší ostudou pro ty, kteří svou chloubu neuhlídají je odříznutý vršek stromu. Děje se tak většinou pod rouškou noci, kdy nepřítel předpokládá únavu protivníka. Často je to ale sázka do loterie. Mladíci se totiž na svou válečnou výpravu připravují často ve vinných sklepích. A mnohokrát se už stalo, že záškodníky ve sklepě zavřeli právě ti, kteří měli být poškozeni. Karty se tak rychle obrátily a když se pak parta dostala z podzemí vítalo je už jen torzo máje. To jsou důvody, které nutí stárky všech vesnic celou noc máj hlídat. Mají rozdělené služby a drží stráž.
Stavění máje bylo původně spojeno s odchodem chlapců na vojnu. Stavěli ji na rozloučenou celé vesnici. Posledního dubna v podvečer se k tomuto rituálu scházela celá vesnice. Přestože se na vojnu už nechodí, zvyk si lidé uchovali dodnes, a patří k oslavám jara. Provází ho průvod stárků, dříve rekrutů, kteří za asistence svých stárek nesou máj přes vesnici. Za pomoci všech chlapů z dědiny ji pak společně postaví na návsi nebo na jiném obvyklém místě. Je nepřípustné, aby se máj stavěla pomocí techniky. Musí stačit ruce, silná lana a podpůrné tyče nebo žebříky. Nejdůležitější osobou je zkušený koordinátor. Ten svým zvučným hlasem hlaholí povely a koordinuje postup, který vede ke zdárnému vztyčení stromu. Hrdinou dne se pak stává stárek, který vyšplhá ke koruně stromu a odváže z kmene provazy.
